Králíčci, morčata ,psi a jiné.To je mé hobby.Snad se vám tu líbí.

Březen 2011

Fotka dneeeee

30. března 2011 v 19:57 | majitelka blogu
Jako,vždy je tu fotečka dne:

NĚMECKÝ ŠPIC

30. března 2011 v 19:33 | majitelka blogu
Ahojkyyyyyyy.
NĚMECKÝ ŠPIC
Německý špic je jedno z nejstarších evropských plemen, jehož vznik se datuje až do doby kamenné. Německý špic je velmi odolné plemeno, které výborně snáší výkyvy počasí.

Německý špic je velmi temperamentní a živý pes, který se snadno cvičí a rychle přilne ke svému majiteli. K ostatním lidem je nedůvěřivý a ostražitý, každého návštěvníka hlásí urputným štěkotem, což z tohoto plemene dělá znamenitého hlídače.

Velmi zajímavá je bujná srst dvojí kvality, která tvoří hustou hřívu kolem hlavy, husté "kalhotky" a bujný zatočený ocas. Srst tvoří rovné, dlouhé odstávající pestíky na jedné straně a hustá vatovitá podsada u kůže. Srst je třeba pravidelně kartáčovat pouze v období línaní, jinak není kartáčování nutné, neboť srst netvoří chuchvalce.

Německý špic se podle velikosti dělí na:
- Německý špic trpasličí (Pomeranian)
- Neměcký špic malý
- Německý špic střední
- Německý špic velký
- Německý špic vlčí

Anglický název: German Spitz

Fotečkaaa dneee

27. března 2011 v 19:37 | majitelka blogu

Křeček Džungarský

27. března 2011 v 19:35 | majitelka blogu
Ahojky,tak se po týdnu hlásím.
Křeček Džungarský

Křečík džungarský (Phodopus sungorus) je drobný křeček (délka 70-100 mm, váha 35-55 g) obývající kromě obydlí vaší klece také vysokohorské stepi ve Střední Asii, Kazachstánu, Mongolsku a severní Číně. Pod povrchem půdy si vyhrabává asi 1 m hluboké nory. Aktivní je především v noci, za soumraku a za svítání, ale i ve dne. Standardně zbarvený křečík džungarský má šedohnědou srst s úhořím pruhem na hřbetě, bříško a nožky má bílé. Existuje také se světlejší šedomodrou srstí (safírový) či světlou srstí (perlově safírový). Živí se hlavně semínky, zelenou a šťavnatou stravou a hmyzem. Obvykle se dožívá 2-3 let, výjimečně až 4 let. Často rychle získává důvěru k člověku. Je to ideální společník pro děti i dospělé, nevyžadující přílišnou péči.

Labradorský retrívr

19. března 2011 v 11:02 | majitelka blogu
Labradorský retrívr
Labradorský retrívr nebo zkráceně labrador byl svým původním využitím rybářský pes a jeho úkolem bylo tahat sítě s rybami z vody. Černé variantě psa se říkalo chybně "novofundlandský pes". Novofundlandský pes je však těžší a chlupatější. Sice patrně stál u šlechtění labradorského retrívra, ale dnes už jsou obě plemena samostatná. Ze svého původního využití si labrador odnesl lásku k vodě. Doslova miluje koupání a hrátky ve vodě všeho druhu.
Labradorský retrívr se do ČR dostal až v roce 1971, ale od té doby - díky jeho vlastnostem - jeho obliba stále stoupá. Labradorský retrívr je velice inteligentní a neagresivní pes, který se osvědčil jako pomocník pro handicapované lidi, slepecký pes, záchranář, stopař, hledač drog a služební pes.
Labradorský retrívr není náročné plemeno. Srst je třeba pouze 1x týdně vykartáčovat a otřít vhlkým hadříkem. Náročnější je dopřát psu pohyb a aktivitu. Labrador musí mít stálé zaměstnání, jinak si hledá zábavu sám a ta nemusí být vždy v souladu s přáním majitele. Také je vhodný častý kontakt s rodinou. Bez přítomnosti "svých" lidí je retrívr velmi nešťastný.
Stinnou stránkou jsou dědičné choroby - toto plemeno je náchylné k dysplázii kyčelních kloubů, epilepsii a alergiím. Také se doporučuje nechávat psa spát na měkké podložce, aby se předešlo ošklivým a bolestivým proleženinám.
Anglický název: Labrador Retriever

Čivava a milovnice čivav

14. března 2011 v 19:11 | majitelka blogu
Čivava je nejmenším plemenem psů na světě a nese název největší provincie republiky Mexiko (Chihuahua). Do České republiky byla první čivava dovezena v roce 1971 a první štěňata se narodila v roce 1974.

Čivava je velmi temperamentní, pozorný a mrštný pes a navzdory své velikosti je velmi odvážný. Miluje mazlení a stálou péči
. Při neobratném zacházení může být velmi agresivní, proto je vhodné dbát na kontakt mezi čivavou a dětmi, aby nedošlo k nepředvídaným úrazům.
U tohoto plemena existují dvě variety srsti.
Krátkosrstá varieta - Chihuahueňo - Pelo Corto:
Srst ke krátká na celém těle dobře přiléhá.
Je-li vybavena podsadou, je srst poněkud delší; Volnější, řidší srst na hrdle a na břiše je přípustná; srst je poněkud delší na hrdle a na ocase, krátká v obličeji a na uších. Je lesklá a měkká na omak.
Dlouhosrstá varieta-Chihuahueňo - Pelo Largo:
Srst by měla být jemná a hedvábná, rovná nebo lehce zvlněná;
nepříliš hustá posada je žádoucí.
Srst je delší a tvoří praporce na uších, na krku, na zadní straně hrudních a pánevních končetin, na tlapách a na ocasu.

Péče o čivavu není náročná - srst vyžaduje občasné kartáčování. Nutností je ošetřování očního okolí speciální vodičkou, aby se nevytvářely nevzhledné skvrny po slzách.

Anglický název: Chihuahua

Zkratka používaná v ČR: CHI
Milovnice čivav je pčeci nikdo jinný něž Paris Hilton

Fotečka dne

10. března 2011 v 17:17 | majitelka blogu
Fotečka dne


Dálší dvě fotky:

Morče ceny

8. března 2011 v 11:07 | majitelka blogu
Ceny morčat
Ceny jsou všeude jiné, ale většinou jsou to ceny :Od 90Kč-300Kč
Bezsrsté:i do 1000Kč
Ceny Zakrslých králíků:Od: 200Kč-400Kč
Ceny činčil: 700-1000Kč

Fotky morčátek

7. března 2011 v 15:21 | majitelka blogu
Omlouvám se,že jsem tu dlouho nebyla,ale nemá teď vůbec čas.
Takže dnes sem dám jen fotečky.
Možná že sem něco přidám ještě pak.

PŮVOD ČINČILY

4. března 2011 v 18:55 | majitelka blogu
PŮVOD ČINČILY

Činčily patří mezi dikobrazovité hlodavce. Jejich původním domovem jsou jihoamerické Andy. Jejich teritorium se táhlo okolo západního pobřeží přes Peru, Bolívii, Argentinu a Čile. Ve svém přirozeném prostředí žijí činčily ve velkých koloniích a obývají pukliny skal nebo si hrabou nory. Jejich hustá srst je chrání nejen před chladem, ale také před predátory. Stejně jako dikobraz, mají činčily schopnost uvolnit srst. Když je predátor chytí, automaticky jako obraný systém uvolní chlupy a snaží se tak získat čas na útěk.
Svou srst udržují koupáním v jemném písku a prachu.
Činčily mají jemnou, dlouhou a hebkou srst. Z tohoto důvodu začali Španělé vozit jejich kožky do Evropy. Následně byly činčily systematicky vybíjeny. V 60. letech 20. stol. to vypadalo, že jsou činčily vyhubené.
O ochranu činčil se pokoušeli již v roce 1910, kdy byla uzavřena dohoda mezi hlavními vývozci kožek, která zakazovala lov činčil ke komerčním účelům. Tato dohoda zapříčinila neuvěřitelné zvýšení cen kožek (až 14x) a lov pokračoval dál. První zákon na ochranu činčil byl vydán v roce 1929.
Dnes jsou činčily hojně chované po celém světě s soukromých velkochovech. Lidé se snaží vrátit činčily na jejich původní stanoviště, ale bohužel se příliš nedaří. Ve volné přírodě dnes žije jen několik malých kolonií.
CHARAKTER ČINČILY
Činčila vlnatá (Chinchilla lanigera) je nejznámějším zástupcem nevelké čeledi činčilovitých (Chinchillidae), kam patří celkem šest druhů hlodavců, řazených do tří rodů. Kromě činčily vlnaté nazývané někdy také dlouhoocasá sem patří ještě Činčila krátkoocasá (Chinchilla brevicaudata). Názvy činčil však bývají často zaměňovány, a navíc se mnoho zoologů domnívá, že na farmách a v domácnostech jsou vlastně chováni kříženci obou uvedených druhů. Vlastním činčilám jsou blízce příbuzné tři druhy rodu Lagidium nazývané dříve pakrálíci, dnes jsou však také označovány jako činčily - Činčila horská (Lagidium peruanum), Činčila ušatá (Lagidium viscaciai) a Činčila černouchá (Lagidium wolffsohni). Největší činčilou je Viskača (Lagostomus maximus), která na rozdíl od všech předcházejících druhů obývá spíše nížiny.

Cipínek

4. března 2011 v 18:44 | majitelka blogu
Moji miláčci
Vepředu je Cipísek a zaním Bobeček

Fotka dne

2. března 2011 v 17:00 | majitelka blogu

Morčíci

2. března 2011 v 16:59 | majitelka blogu